Někdy mám pocit, že se ve mně během dne nahromadí tolik příběhů, doteků, obrazů a drobných zázraků, že by byla škoda je nechat jen tak zmizet. V terapeutické místnosti se odehrává mnoho tichých pohybů – v těle, v hlíně, v prostoru mezi dvěma lidmi. Jsou to jemné proměny, které se nedají úplně zachytit fotografií ani větou. A přesto mají sílu. Psaní je pro mě způsob, jak je zpomalit, dát jim tvar a nechat je chvíli žít i mimo ten krátký okamžik, kdy se staly.
Když jsem přemýšlela, jak svůj blog pojmenovat, vracela se ke mně jedna myšlenka: že většina dětí, se kterými pracuji, mluví jinak. Ne proto, že by nechtěly, ony ještě nemají slova pro to, co se v nich děje. Jejich řeč je jiná: tělesná, haptická, někdy skrytá, někdy bouřlivá. Někdo se stáhne do kouta a ztichne. Někdo vybuchne vztekem, protože to je jediné, co v tu chvíli unese. Někdo pláče, někdo se schová pod stůl, někdo začne ubližovat druhým, protože sám neví, jak si pomoci. A někdo nemluví vůbec, jen se dívá, a v tom pohledu je celý vesmír.
Tahle jiná řeč je pro mě hluboce lidská. A často mnohem pravdivější než slova, která se naučíme používat později.
Možná právě proto chci psát blog. Ne proto, abych učila nebo radila. Ale abych sdílela cestu svou i tu, kterou mi dovolí nahlédnout děti, rodiče a lidé, se kterými pracuji. Chci psát o tom, jak se dá naslouchat tomu, co není vysloveno. Jak se dá číst v gestech, v napětí těla, v pohybu rukou v hlíně. Jak se dá být s dítětem, které se schovává, i s tím, které křičí. A jak se dá hledat společná řeč tam, kde se zdá, že žádná není.
Psaní mi pomáhá vracet se k tomu, co je pro mě v práci i v životě podstatné: k respektu, k tělesnému prožívání, k tvořivosti, k obyčejné lidskosti. Je to pro mě způsob, jak si třídit myšlenky, jak se zastavit u toho, co mě dojalo, překvapilo nebo posunulo. A zároveň je to pozvání – jemné, otevřené – pro všechny, kdo chtějí nahlédnout do světa, kde slova nejsou vždycky tím nejdůležitějším.
Blog Jiná řeč je pro mě místem, kde se může potkat práce, život a ticho mezi nimi. Místem, kde se dá psát o tom, co se nedá říct přímo. A možná i místem, kde někdo najde kousek inspirace, úlevy nebo porozumění.
A možná to bude stačit…
Více informací o mně : www.hlinenepolechomutov.cz
